Bioenergie

Dar léčit je vlastní každému z nás. Není vyhrazen pouze vybraným osobám. Je to právo, s nímž se člověk rodí. Každému se může dostat léčení a každý se může léčení naučit a může uzdravovat sebe i ostatní. I když to tak nenazýváte, sami sebe léčíte už dávno. Co uděláte první, když se poraníte ? Obvykle se dotknete zraněné části těla. Dokonce můžete na to místo ruku přitlačit, abyste pomohli zastavit bolest. Tímto instinktivním jednáním vysíláte do zraněného místa léčivou energii. Když se uvolníte a na poraněném místě držíte ruce déle, účinky jsou ještě hlubší. Jakmile dítě přiběhne za maminkou s tím, že ho něco bolí, každá reaguje stejně: vezme ho do náruče, dotýká se ho, hladí ho, líbá a utěšuje. Nejinak se chová i k ostatním blízkým. Pokud začnete tyto jednoduché reakce zkoumat, zjistíte, že když se člověk dotýká někoho, koho miluje, účinky jsou Zjevení světla 13 Barbara Ann Brennan mnohem silnější, než když se dotýká někoho, koho nezná. S největší pravděpodobností při dotyku předáváme jakousi zvláštní esenci -esenci lásky, kterou cítíme k člověku, kterého se dotýkáme. Tak vidíte, že umíte léčit, jenom jste si to až doposud neuvědomovali. Když jste šťastní, plní radosti a energie nebo jenom máte dobrou náladu, váš dotek je pro ostatní příjemnější, než by byl, pokud by vaše myšlenky byly černé. Lze říci, že energie při špatné náladě je jiná než při dobré - vyjadřuje přesně stav, v jakém se v daném okamžiku nacházíte. Jakmile se naučíte své nálady a tedy i povahu energie a energetického proudění usměrňovat, budete moci její pomocí začít léčit. To je přesně to, co dělají léčitelé - umí pouze vnímat a usměrňovat energii tak, aby ji mohli využívat pro léčení. Jsem přesvědčena, že tyto zkušenosti provázející nás od doby, kdy jsme obývali jeskyně, jsou základem léčebného postupu, který se nazývá vkládání rukou. Od počátku své historie si lidé byli vědomi léčivé síly proudící z jejich rukou. Každá kultura zkoumala a využívala tuto sílu v rámci svých znalostí a tradic. John White v knize „Věda budoucnosti" uvádí devadesát sedm různých kultur ze všech koutů světa, u kterých se tento fenomén objevil, z nichž každá měla pro životní energii, lidské energetické pole a léčení vlastní pojmenování. Existence životní energie byla známá v Indii a Číně již před více než 5000 léty. Životní energii, která obklopuje a prostupuje vše, nazývám univerzálním energetickým polem. Životní energii náležící lidským bytostem označuji jako lidské energetické pole. Více používaný výraz pro lidské energetické pole je lidská aura.

Vnímání a usměrňování lidského energetického pole. Mnoho lidí lidské energetické pole umí vnímat. Naučit se tomu může každý. Ve skutečnosti to už děláme - možná podvědomě, možná tomu nevěnujeme pozornost nebo to nazýváme nějak jinak. Určitě jste už zažili některou z těchto situací: vidíte někoho poprvé v životě, máte ho okamžitě rádi a víte, že spolu budete dobře vycházet; cítíte, že na vás někdo upřeně hledí, ačkoliv se vůbec nedíváte tím směrem; máte neurčitý pocit, že se něco dobrého či zlého stane, a potom k tomu opravdu dojde. Co se to dělo ? Vnímali jste lidské energetické pole pomocí vyššího smyslového vnímání - takto nazývám způsob vnímání pomocí smyslů v rozsahu větším, než je běžné. Někdy se tomu také říká šestý smysl nebo jasnovidectví. Tímto způsobem můžeme vidět věci, které ostatní nevidí, slyšet zvuky, které ostatní neslyší, a také ty věci ochutnávat a dotýkat se jich. Zabývám se pozorováním, rozvíjením a studiem vyššího smyslového vnímání po mnoho let. Rozlišuji více druhů vyššího smyslového vnímání: nejen pět známých smyslů - zrak, sluch, hmat, chuť a čich, ale také něco víc. Jedním z těchto dalších smyslů je intuice. Je to ten neurčitý, již zmíněný pocit, že se něco dobrého stane, ale přesně nevíte, co to bude. Nebo víte, že vám někdo bude volat, můžete dokonce vědět, kdo to bude, ale není vám jasné, o co se bude jednat. Dalším „smyslem navíc" je přímý přístup k údajům a zprávám. Nazvala jsem ho přímým věděním. Tento smysl nám předává přesnou a úplnou přímou informaci. Například víme, která konkrétní osoba se nám chystá volat, kdy to bude a co nám Zjevení světla 14 Barbara Ann Brennan bude říkat. Nebo jsme dotázáni na něco, o čem nevíme vůbec nic, a najednou se nám vybaví celá odpověď. Obvykle nevíme, jak jsme tuto informaci získali. Prostě tady je. Jiný vyšší smysl je schopnost vnímat vlastní i cizí emoce. Poznáme, co navzájem cítíme, a dokonce s tím druhým nemusíme ani mluvit, pouze zachytíme energii plynoucí z jeho pocitů. Rozlišuji mezi schopností vnímat emoce a schopností vnímat lásku. Tuto schopnost považuji za samostatný vyšší smysl - zahrnuje v sobě mnohem hlubší spojení s ostatními, než při vnímání emocí. Je to zvláštní kategorie. Lze říci, že kromě známých pěti smyslů (zraku, sluchu, hmatu, čichu a chuti) máme navíc intuici, přímé vědění, schopnost vnímat emoce a schopnost vnímat lásku. Fungují-li všechny tyto smysly dobře, jsme schopni být plně „teď a tady". Smysly slouží vědomí, které nás do přítomnosti zavede. K dosažení prožitku stavu bytí v přítomnosti pomáhají meditace - očistí a projasní mysl. Tento stav bytí umožňuje překročit omezující hranice času a prostoru. Vyšší smyslové vnímání zůstává v pásmu velmi tichých informací, které mozek obvykle odfiltruje jako nedůležité. Vysvětlím to na analogii s nasloucháním hudbě. Zvolíme-li maximální hlasitost pro poslech - hrajeme „na plné pecky", těžko uslyšíme slabší tóny. Jemnější nuance začnou mít význam, až když snížíme hlasitost - potom začneme slyšet rytmy uvnitř rytmů. Stejně je tomu tak s vyšším smyslovým vnímáním a lidským energetickým polem. Pokud se naučíme ztišit ve své hlavě vnitřní hluk, můžeme věnovat pozornost tišším rytmům a jemnějším odstínům života. Po čase se ukáže, že základem plného prožívání každého okamžiku života jako takového, jsou právě tyto jemné rytmy spojené s mocnou životní energií umožňující naši existenci. Až se příště uhodí vaše dítě do kolena, položte mu na ně ruku. Prociťujte celou svou lásku k němu. Vaše ruka bude najednou horká. Proč ? Protože léčivá energie vašeho energetického pole proudí rukou a pomáhá koleno léčit. Léčivou energii můžete vnímat jako teplo, pulzování či elektrizující šimrání. Způsob tohoto druhu vnímání lidského energetického pole se nazývá kinestetický, tj. prostřednictvím dotyku. Jakmile vnímáte lidské energetické pole, můžete se začít učit, jak ho záměrně ovlivňovat a usměrňovat. Pomocí následujících cvičení zkuste energetické proudění v těle měnit. Můžete to také využít, až se budete příště cítit unaveni nebo budete plní napětí. Lehněte si na zem a představte si uvnitř svého těla krásné a příjemné slunce umístěné v solárním plexu (oblast žaludku). Za chvíli vám bude krásně. Žaludek zaplaví teplo. Pravděpodobně se dokonce zpomalí rytmus vašeho dechu - začnete relaxovat hlouběji. Pokud chcete rozšířit relaxaci i na duši, rozpomeňte se na své náboženské nebo duchovní prožitky - možná se vrátíte až do dětství. Připomeňte si ten zvláštní čas úžasu, kdy jste poznali, aniž byste o tom museli zvlášť přemýšlet, že Bůh (cokoliv to pro vás osobně znamenalo) existuje a že ta nejposvátnější a nejpřirozenější zkušenost je žít. Zkuste se tam vrátit a plni míru znovu spočinout v náruči Stvořitele. Tímto způsobem lze měnit proudění energie a dostat se do stavu léčení sebe sama. Líbilo se vám to ? Popsaný stav uvolnění a léčení koresponduje se stavem vašeho energetického pole, které se stává méně koherentním. Vyvolává také zpomalení frekvence mozkových vln Zjevení světla 15 Barbara Ann Brennan měřitelné pomocí elektrických impulzů přístrojem zvaným elektroencefalograf (EEG). Pravděpodobně by se ukázalo, že váš mozek je v hladině Alfa, s frekvencí okolo 8 Hz za sekundu. Citlivým detektorem SQUID (přístroj pro měření super vodivé kvantové interference) dokážeme měřit i elektromagnetická pole kolem těla. Vaše pole by v tomto případě pulzovalo asi mezi 7, 8 Hz až 8 Hz, což je pro každého velmi přirozený energetický stav. Děti se přirozeně a bez vědomého plánu do všeho vrhají naplno. Nám dospělým se to jiţ stává pouze v těch vzácných okamžicích tvůrčího zaujetí, kdy energie mohutně proudí z našeho vnitřního zdroje. Barvy se zdají jasnější, vzduch voňavější, všechno sladce chutná a okolní zvuky vytváří velkolepou symfonii. Myslím, že ten pocit zažil bez výjimky každý z nás. Nejlepší myšlenky přicházejí obvykle ve chvíli, kdy o řešení problému, kterým se právě zabýváme, vůbec nepřemýšlíme. Procházíme se jen tak po lese nebo obdivujeme nádherný západ slunce a najednou to máme. Odněkud z hlubin se vynořilo řešení. Nebo se zahledíme do očí malého dítěte a stane se zázrak - s úžasem prožíváme posvátné mystérium života. Všechny tyto pocity pocházejí z hlubokého vnitřního zdroje, který nazývám centrální jádro našeho Bytí. Odtud pochází to vynořující se Světlo. Je to naše vnitřní Božská jiskra.

Napojení se na vnitřní léčivé energie. Čerpat ze svého vnitřního zdroje je schopen naučit se každý z nás. Vyžaduje to ovšem nácvik uvolňování tvůrčí energie. Jedná se vlastně o odstraňování vnitřních překážek - bloků. Když se je podaří uvolnit, vytryskne z hloubky gejzír tvořivosti. Spisovatelům a ostatním umělcům je tato situace dobře známá, vědí, kolik sil je někdy stojí dostat se dál - zbavit se bloku. Schopnost psát či malovat se jim však vrátí teprve, až když se to podaří. Nejinak je tomu i s vědci řešícími vědecké problémy. Jak to probíhá ? Všechny vstupní údaje jsou uloženy do naší racionální mysli, která se marně snaží najít odpověď na položené otázky. Když už to vzdáme a usoudíme, že je lepší se zabývat něčím jiným, třeba se prospat či věnovat nějaké činnosti řízené pravou mozkovou hemisférou - najednou se řešení vynoří. Tím, že jsme problém pustili z hlavy, vnitřní tvůrčí síly se uvolnily a energie mohla začít proudit. Někdy se objeví odpovědi na otázky i ve snu. Tvůrčí síla se uvolňuje také v době krize a dává nám odvahu k hrdinským činům. Určitě jste slyšeli o neuvěřitelných výkonech, které lidé dokážou podat, např. když po autonehodě muž nadzvedne auto, pod kterým leží někdo z jeho blízkých. Nebo matka poslechne naléhavé nutkání - cítí jasně, že jejímu dítěti hrozí nebezpečí- doběhne domů včas a zachrání ho. Uvolnění tvůrčí síly nás vždy přivede k dokonalému zvládnutí oblasti, kterou se zabýváme. Proces léčení je tedy procesem uvolňování tvůrčí síly, která slouží k dosažení vynikajících výsledků v oblasti lidského zdraví a žití v dobré pohodě. Většina onemocnění, jak budu dokumentovat i v této knize, pramení podle mého názoru právě ze zablokování přirozeného proudění individuální tvůrčí energie.

Proč tvůrčí energii blokujeme. Některé životní prožitky jsou plné bolesti. Již od dětství automaticky reagujeme tak, že se jim pokoušíme vyhnout. Od fyzické bolesti se oddělíme tím, že stáhneme vědomí z části těla, ve které ji pociťujeme. Od mučivé mentální či emocionální hrůzy a úzkosti se odřízneme tím, že napneme svaly a potlačíme pocity. Emoce zatlačené do podvědomí (někdy také pouze těsně pod hranici vědomí) se tam snažíme držet. Aby se to dařilo, odvádíme pozornost jinam a věnujeme se všem možným rozptýlením. Můžeme se neustále zabývat prací nebo naopak trávit veškerý čas ležením na gauči. Spousta z nás se stává závislými na drogách, cigaretách, čokoládě nebo alkoholu. Potřeba „být vždy perfektní", nebo „nejlepší" či „nejhorší" je rovněž závislost. Projektujeme své problémy směrem k někomu jinému, a raději se obáváme o něj, než abychom se je pokusili vyřešit. Většinu energie buď přesměrujeme, nebo jí nedovolíme naplno proudit. To vše proto, abychom se nesetkávali s bolestí a s tím, co v daném okamžiku cítíme a kdo jsme. Myslíme si, že to funguje. Doufáme, že se nám podaří utéct od bolesti a od toho, kdo jsme, ale to není možné. Cena, kterou za to platíme, je obrovská. Tou cenou je náš život. Domníváme se, že jediný způsob, jak zastavit bolest, je zastavit energetické proudění bolest obsahující. Toky energie opravdu přinášejí fyzickou, emocionální či mentální bolest. Jenomže přinášejí také mnoho jiného. Když zablokujeme negativní prožitky bolesti, hněvu nebo strachu z nějaké nepříjemné situace, zastavíme také ve všech aspektech (fyzických, emocionálních a mentálních) prožitky pozitivní. Zmíněný postup si ani nemusíme uvědomovat -v dospělosti ho už používáme ze zvyku. Kolem negativní části našich prožitků jsme vystavěli hradbu a touto zdí se oddělili sami od sebe, od svého vyššího Já, od svého středu neboli jádra Bytí. Jelikož kreativní proces vzniká právě v tvůrčím jádru, oddělili jsme se také od něj. Hradba doslovně odděluje naše vyšší Já od našeho vědomí a vnějšího života.